Znalost ovládání a údržby vozidla

Níže uvádíme okruhy otázek a úkolů, které je nutné znát pro úspěšné zvládnutí závěrečné zkoušky. Za otázkami označenými čísly jsou uvedeny odpovědi.

1. Popište úkony kontroly vozidla před jízdou.

Vozidlo je nutné zkontrolovat z hlediska jeho stavu a stáří, očekávané délky cesty, s přihlédnutím k četnosti používání vozidla.

Zkontrolovat:

  • ovládací ústrojí vozidla,
  • stav a nahuštění pneumatik včetně rezervy,
  • povinnou výbavu vozidla,
  • funkci a čistotu předních, brzdových, koncových a směrových světel,
  • houkačku,
  • funkci brzd,
  • stav oleje v motoru,
  • stav brzdové a chladicí kapaliny,
  • stav případných dalších provozních náplní,
  • dostatečné množství ostřikovací kapaliny,
  • napnutí řemene alternátoru a vodního čerpadla,
  • zda z vozu neuniká palivo, olej, chladicí nebo brzdová kapalina,
  • čistotu obou SPZ,
  • zdali nemůže z vozu spadnout sníh nebo jiné nečistoty,
  • nastavení zpětných zrcátek.
Příprava před jízdou

2. Popište kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách a hloubku drážek dezénu pneumatik.

Tlak vzduchu změřit manometrem před jízdou po odšroubování čepičky ventilku, přičemž zkontrolovat, aby před měřením byla ručička manometru nastavená na nule.

Dosedací plochu koncovky měřiče pneumatik nasadit na ventil a stlačit tak, aby z duše neunikal vzduch. (Správná úroveň tlaku vzduchu či inertního plynu je obvykle okolo 190–250 kPa, stanovuje ji výrobce vozidla nebo pneumatik.)

Úpravu tlaku provést dohuštěním pneumatiky, nebo v případě nadměrně vysokého tlaku odpuštěním vzduchu.

Dbát na to, že minimální hloubka drážek letních pneumatik je 1,6 mm (zimních pneumatik 4,0 mm) na nejvíc opotřebené ploše běhounu. Hloubka dezénu se měří hloubkoměrem, případně ji lze porovnat s výškou kontrolních výstupků v běhounu pneumatiky.

3. Popište obsah kontroly kol a pneumatik a faktory ovlivňující jejich životnost.

Na kolech zkontrolovat:

  • jejich správný typ a velikost dle údajů v technickém průkazu,
  • vyváženost kol,
  • řádné upevnění kol pomocí šroubů,
  • neporušenost disku kola korozí nebo deformací,
  • neporušenost povrchu pneumatik (nesmějí mít boule ani trhliny obnažující kord pneumatik),
  • minimální hloubku dezénu pneumatik (1,6 mm pro letní a 4,0 mm pro zimní),
  • pomocí měřiče pneumatik zkontrolovat nahuštění pneumatik (správná úroveň tlaku vzduchu či inertního plynu je obvykle okolo 190–250 kPa, stanovuje ji výrobce vozidla nebo pneumatik).

Přehuštění pneumatik snižuje jejich tlumicí schopnost a jízdní stabilitu, způsobuje odskakování vozidla na nerovnostech, kdy dochází ke zvýšenému namáhání náprav a zavěšení kol. Podhuštění způsobuje, že vůz na silnici tzv. plave, vzniká přehřívání pneumatik, rychleji se opotřebovávají, snadněji se mohou prorazit a také se zvyšuje spotřeba paliva až o několik litrů. Nevyváženost kol, hlavně přední nápravy, je příčinou vibrace volantu.

Pneumatiky:

  • smíme na téže nápravě použít jen zcela shodné,
  • rozdělují se podle vzorku a gumové směsi na letní, zimní a univerzální, podle konstrukce na radiální a diagonální, podle použití duše na bezdušové a s duší.

akvaplaningu dochází při vyšších rychlostech na mokré vozovce, protože běhoun pneumatiky nestačí odvést vodu ze stopy. Pneumatika pak klouže po vodním filmu a vůz se stává neovladatelným.

Prodloužení životnosti pneumatik:

  • pravidelnou kontrolou,
  • dohušťováním,
  • vyvážením v odborném servise,
  • výměnou opotřebovaných tlumičů pérování,
  • nastavením správné geometrie řízení,
  • klidným stylem jízdy bez prudké akcelerace, brzdění smykem a ostrého projíždění zatáček,
  • opatrným parkováním především u obrubníku,
  • zamezením styku pneumatiky s benzínem, olejem nebo brzdovou kapalinou,
  • zpomalením jízdy při přejíždění nerovností na vozovce.

4. Jaké jsou nejčastější příčiny poškození plášťů pneumatik a jejich projevy?

Příčiny poškození plášťů pneumatik:

  • přehuštění a podhuštění pneumatiky,
  • defekt způsobený najetím na ostrý předmět,
  • najetím kola ve vyšší rychlosti na obrubník, např. při parkování,
  • netěsný ventilek nebo zteřelá duše,
  • nadměrně ojetý dezén pláště pod povolenou hranici,
  • neopatrná jízda po nerovnostech,
  • vadné tlumiče pérování,
  • špatný technický stav vozidla.
Huštění pneumatik

Projevy poškození plášťů pneumatik:

Zhoršování jízdních vlastností vozidla, vůz se stává nestabilní a na rovné silnici táhne na stranu, v zatáčkách neudržuje předpokládaný průjezd, má tendenci ke smyku.

Při velkém poškození pneumatik jsou slyšet nárazy roztrhané pneumatiky do pevných částí vozidla a nadměrný hluk, který způsobuje jízda po kovovém disku kola bez pneumatiky.

5. Popište postup při výměně kola

  • Vypnout motor i zapalování,
  • nechat vystoupit cestující,
  • postavit výstražný trojúhelník do bezpečné vzdálenosti za vozidlo, které je nutno zabezpečit proti pohybu ruční brzdou, klíny a zařazením 1. rychlostního stupně,
  • připravit náhradní kolo, zvedák a klíč na šrouby (matice) kol,
  • máme-li klín, položit jím kolo na opačné straně vozidla,
  • odstranit ozdobný kryt kola, pokud je na kole namontován,
  • povolit šrouby kol,
  • na předepsaném místě zvednout zvedákem vůz do dostatečné výšky,
  • zcela demontovat matice (šrouby),
  • kolo vyměnit za rezervu,
  • u pneumatiky se směrovým dezénem dodržet předepsaný směr otáčení kola, který je vyznačený šipkou na boku pneumatiky,
  • křížovým způsobem postupně dotáhnout šrouby kol,
  • spustit vozidlo na zem, odstranit zvedák a šrouby kol znovu dotáhnout,
  • změřit tlak vzduchu v nové pneumatice, v případě potřeby ji dohustit,
  • uschovat nářadí, zvedák, poškozené kolo a výstražný trojúhelník,
  • po několika kilometrech jízdy znovu zkontrolovat dotažení šroubů kol,
  • teprve pak nasadit ozdobný kryt kola.

Vzhledem k požadavku na přesné dotažení (u současných vozů) doporučujeme navštívit odborný pneuservis nebo autoservis a spolu s opravou porouchaného kola nechat rezervní kolo namontované na voze dotáhnout.

6. Jaký je rozdíl mezi zážehovým a vznětovým motorem a jaké palivo se u jednotlivých motorů používá?

Rozdíl spočívá ve způsobu přípravy a způsobu zapálení směsi paliva se vzduchem.

Zážehový motor (benzínový):

  • pro zapálení hořlavé směsi benzínu se vzduchem potřebuje zapalovací svíčku, která zapálí hořlavou směs na konci kompresního zdvihu motoru těsně před dosažením horní úvratě motoru.

Vznětový neboli dieselový (naftový motor):

  • jeho palivem je nafta, která se ve stavu jemného rozprášení vstřikuje pod tlakem do předem nasátého a stlačeného vzduchu, zahřátého kompresí na teplotu potřebnou ke vznícení,
  • nafta je zimní nebo letní, podle ročního období, v posledních letech též bionafta,
  • před startem studeného motoru se zlepšují podmínky pro zapálení nafty žhavicími svíčkami.

7. Popište kontrolu množství oleje v motoru a způsob jeho doplňování, časové intervaly pro jeho výměnu.

Druhy olejů:

  • minerální,
  • polysyntetické,
  • plně syntetické.

Kontrola množství oleje v motoru:

  • Kontroluje se měrkou u motoru, který je delší dobu v klidu a vozidlo musí být ve vodorovné poloze,
  • pro snadnější kontrolu je dobré před měřením otřít měrku kouskem látky,
  • hladina oleje musí ležet mezi ryskami označujícími minimum a maximum.

Doplňování oleje:

  • Nedostatek oleje v motoru nebo poruchu v mazacím systému motoru hlásí červená kontrolka na přístrojové desce,
  • olej se doplňuje po malých dávkách,
  • používat jen olej doporučený výrobcem vozu,
  • dolévat plnicím otvorem v horní části motoru po sejmutí krycí zátky.

Časové intervaly pro doplňování:

  • podle doporučení výrobce vozu, zpravidla po 10 až 15 tisících ujetých kilometrů, v závislosti na druhu provozu, zatížení, opotřebení motoru a kvalitě oleje, jinak po jednom roce provozu vozidla.

Vyměňování oleje:

  • po jízdě, když je motor teplý, aby se s olejem vyplavily i nečistoty usazené v motoru,
  • po výměně vyměnit i filtr oleje, aby nedošlo k znehodnocení nové olejové náplně.

8. Popište funkci signalizace správné činnosti dobíjení akumulátoru a mazání motoru řidiči vozidla a signalizace případných projevů poruch během jízdy vozidla.

Červená kontrolka dobíjení akumulátoru:

  • Má svítit jen při zapnutém klíčku zapalování a motoru v klidu nebo u motoru v chodu při nízkých volnoběžných otáčkách.
  • Když se rozsvítí během jízdy, signalizuje poruchu dobíjení akumulátoru, zpravidla jde o prasklý nebo prokluzující klínový řemen nebo poruchu alternátoru.
  • Poruchu nutno co nejrychleji odstranit, jinak se baterie po několika kilometrech zcela vybije.

Červená kontrolka mazání motoru:

  • Má svítit při zapnutém klíčku zapalování a motoru v klidu nebo u motoru v chodu při velmi nízkých volnoběžných otáčkách, kdy olejové čerpadlo nedosahuje potřebný mazací tlak.
  • Když se rozsvítí během jízdy, signalizuje nedostatečné množství oleje v motoru nebo přehřátí motoru, kdy olej ztrácí své mazací schopnosti.
  • Nutno zastavit, zjistit příčinu a odstranit poruchu v mazacím systému motoru.

Další poruchy signalizují:

  • červená kontrolka parkovací brzdy, což znamená, že brzda je při jízdě zatažená,
  • červená kontrolka brzdového systému, což znamená únik brzdové kapaliny,
  • červená kontrolka zapnutí bezpečnostních pásů, což znamená, že cestující nemá zapnutý pás,
  • teploměr na přístrojové desce ukazuje přehřátí motoru nebo nedostatek chladicí kapaliny.

9. Popište kontrolu a ošetřování kapalinové chladicí soustavy vozidla, signalizaci teploty chladicí kapaliny řidiči a postup, když došlo k přehřátí motoru (například při dlouhém couvání nebo popojíždění v koloně).

Kontrola kapalinové chladicí soustavy – zkontrolovat:

  • dostatečné množství chladicí kapaliny v expanzní (zásobní) nádržce,
  • těsnost přetlakové zátky zásobní nádržky,
  • správné napnutí klínového řemene pohánějícího vodní čerpadlo,
  • těsnost a neporušenost všech hadic i spojů,
  • čistotou lamel chladiče,
  • provozuschopnost elektrického ventilátoru a tepelného spínače ventilátoru,
  • v zimním období zkontrolovat mrazuvzdornost chladicí náplně hustoměrem,
  • nutno měnit chladicí kapalinu po 2 až 3 letech provozu vozidla.

Postup, když došlo k přehřátí motoru:

  • Čidlo v chladicí soustavě zaregistruje přehřátí motoru nad hranici 95 až 100 °C, ručička teploměru na přístrojové desce se dostane do zakázané (většinou červené) oblasti, tepelný spínač zapne elektrický ventilátor, který pomáhá k ochlazování chladicí kapaliny,
  • pokud to umožňuje dopravní situace, zrychlit jízdu, aby se dosáhlo zvýšení účinnosti chlazení náporem vzduchu; možno též nastavit naplno topení ve vozidle a zapnout na nejvyšší otáčky ventilátor topení,
  • pokud to nepomůže, zastavit ihned vozidlo na 15 až 30 minut, provést kontrolu chladicí soustavy a nechat motor ochladit,
  • pokud nezjistíme závadu a je zjevné, že přehřátí způsobil jen nedostatek chladicí kapaliny v motoru, pomalu doplnit chybějící kapalinu podle kontrolních rysek v zásobní nádržce a pak se zvýšenou pozorností pokračovat v jízdě,
  • co nejdříve nechat v odborném servise zkontrolovat správnou funkci termostatu a termospínače větráku chlazení, případně celou chladicí soustavu,
  • v případě, že nezjistíme závadu a teploměr stále ukazuje přehřátí motoru, nesmí se pokračovat v jízdě, jinak by se vážně poškodil motor.

10. Popište, jakou funkci plní katalyzátor výfukových plynů, jeho umístění ve vozidle a jakými způsoby lze ovlivnit jeho životnost.

Katalyzátor je umístěn ve výfukovém potrubí a jeho funkcí je výrazně omezovat množství škodlivých látek ve výfukových plynech. Bez něj se nedají splnit emisní normy stanovené zákonem.

K poškození katalyzátoru dochází, když do něj vnikne nespálené palivo. To se může stát při:

  • použití jiného než bezolovnatého benzinu,
  • vypnutí zapalování během chodu motoru,
  • nadměrně vysoké hladině mazacího oleje v motoru,
  • startování vozidla roztlačením.

Prodloužení životnosti katalyzátoru:

  • pravidelnou výměnou vzduchového filtru a zapalovacích svíček,
  • pravidelným seřízením motoru v odborném servisu,
  • kontrolou neporušenosti výfukového potrubí,
  • startováním motoru bez sešlápnutého plynového pedálu,
  • nevyjíždění benzínové nádrž až do dna,
  • včasným vypínáním mechanického sytiče (pokud je na voze namontován).

11. Popište, jakou funkci plní spojka a jakými způsoby lze ovlivnit její životnost.

Spojka je umístěná mezi motorem a převodovkou.

Funkce spojky:

  • spojení či odpojení otáčejícího se klikového hřídele motoru s převodovkou při řazení převodových stupňů,
  • plynulé a pozvolné spojení běžícího motoru s převodovkou při rozjíždění vozidla, tedy přenos krouticího momentu na hnanou nápravu.

Spojka se vypíná sešlápnutím spojkového pedálu levou nohou řidiče.

Životnost spojky je 60 až 100 tisíc kilometrů, podle druhu provozu. K předčasnému opotřebení dochází při:

  • nedostatečné vůli, kterou je nutné kontrolovat pravidelně a u některých typů vozů také nastavovat,
  • dlouhém sešlápnutí pedálu u stojícího vozidla se zařazeným převodovým stupněm,
  • rozjezdu vozu se zbytečně vysokými otáčkami motoru nebo přehnaně dlouhou dobou prokluzu spojky,
  • náhlém přeřazení z vyššího rychlostního stupně na nižší stupeň při vysokých otáčkách motoru,
  • brzdění vozidla motorem,
  • když má řidič během jízdy trvale opřenou levou nohu o pedál spojky.

12. Popište, jakou funkci plní ve vozidle převodovka a k čemu slouží její synchronizace.

Funkce převodovky:

  • během jízdy umožňuje měnit v určitém poměru otáčky hnacích kol vozidla k otáčkám motoru,
  • řazením převodových stupňů lze využívat rozpětí hospodárných otáček motoru podle typu jízdy,
  • umožňuje jízdu vzad při couvání vozidla, také ponechání motoru v chodu, když vozidlo stojí, a brzdění motorem při jízdě z kopce.

Synchronizace umožňuje bezhlučné a snadné řazení převodových stupňů bez nutnosti používat meziplyn. Synchronizace se uskutečňuje pomocí synchronizační spojky, která vyrovnává rozdílné otáčky ozubených kol; ta se při řazení dostávají do vzájemného záběru. Zpětný chod obvykle nemá synchronizaci.

13. Popište, jakou funkci plní ve vozidle tlumiče pérování, projevy jejich nesprávné činnosti na technický stav vozidla a bezpečnost jízdy.

Funkce tlumičů pérování:

  • při jízdě po nerovnostech zabraňují rozkmitání vozidla a odskakování kol,
  • zajišťují trvalý kontakt kol s povrchem vozovky,
  • příznivě ovlivňují ovladatelnost a stabilitu vozidla, hlavně v zatáčkách, při vyšších rychlostech a při jízdě na mokré či zasněžené vozovce.

Projevy nesprávné činnosti tlumičů:

  • opotřebení pneumatik,
  • zhoršená ovladatelnost vozidla,
  • prodloužená brzdná dráha vozu,
  • protáčení či prokluzování kol na vozovce.

Co kontrolovat na tlumičích:

  • jejich těsnost,
  • plynulou funkci v rozsahu celého zdvihu tlumiče,
  • stav těsnicích prachovek,
  • spolehlivost upevnění,
  • jestli na nich nevznikly praskliny nebo je nenarušila rez.

Je nutné pravidelně nechávat ověřit velikost a souměrnost útlumu tlumičů v odborném servisu.

14. Popište způsob kontroly množství brzdové kapaliny a její doplňování, co signalizuje rozsvícení kontrolky brzdového systému na přístrojové desce řidiče.

Kontrola množství brzdové kapaliny:

  • pohledem na průhlednou vyrovnávací (zásobní) nádržku se zjišťuje, zda se hladina brzdové kapaliny nachází mezi ryskami minima a maxima.

Doplňování brzdové kapaliny:

  • nejprve pečlivě očistit víčko v horní části nádobky,
  • doplnit nádobku stejným druhem brzdové kapaliny, jaká je použita v brzdovém systému,
  • v odborném servisu nechat zkontrolovat bod varu brzdové kapaliny, odvzdušnit celou brzdovou soustavu, případně nechat brzdovou kapalinu po roce až dvou letech vyměnit.

Rozsvícení kontrolky signalizuje:

  • úbytek brzdové kapaliny,
  • poruchu v brzdovém systému vozu.

Kontrolka se při startování motoru vždy rozsvěcuje pro ověření její správné funkce.

15. Popište účel posilovače brzd a řízení na vozidle a proč se nesmí za jízdy vypínat motor.

Posilovač brzd zajišťuje vyšší brzdný účinek při nižší ovládací síle na pedál brzdy.

Posilovač řízení:

  • výrazně snižuje fyzickou sílu řidiče, potřebnou k řízení vozidla, čímž ulehčuje ovládání vozidla,
  • je výhodný v městském provozu, při pomalé jízdě i při parkování vozu,
  • při vypnutí motoru během jízdy se vyřazuje z činnosti, čímž se podstatně zvyšuje ovládací síla potřebná k otáčení volantem.

16. Popište rozdíl mezi kotoučovou a bubnovou (čelisťovou) brzdou, jejich výhody a nevýhody.

Kotoučové brzdy:

  • tvoří je brzdový kotouč spojený s kolem vozidla a brzdové destičky suvně uložené v brzdovém třmenu,
  • odvádějí teplo při intenzivním brzdění,
  • přispívají k větší činné ploše brzdového obložení,
  • používají se hlavně na předních kolech jako provozní brzdy pro zpomalení jedoucího vozu, výkonnější vozidla je mají i na zadních kolech,
  • jejich výhoda – jednoduchá konstrukce, malá hmotnost otáčejících se dílů, snadná kontrola a výměna obložení.

Bubnové brzdy:

  • brzdný účinek vyvolávají přitlačováním dvou čelistí s brzdovým obložením k vnitřnímu obvodu otáčejícího se brzdového bubnu,
  • v současnosti se používají už jen na zadních kolech vozu, kde zároveň slouží i jako mechanicky ovládaná parkovací brzda pro zajištění stojícího vozidla,
  • jejich nevýhoda – nižší účinnost, vyšší hmotnost, obtížnější kontrola, obtížnější výměna opotřebovaného brzdného obložení.

17. Popište účel antiblokovacího systému (ABS) na vozidla a kontrolu jeho správné funkce.

Antiblokovací systém, zkratka ABS, zajišťuje:

  • intenzivní brzdění,
  • směrovou stabilitu, ovladatelnost a trvalou řiditelnost vozidla, hlavně v zatáčkách, tj. zabraňuje blokování kol a neovladatelnému smyku při brzdění,
  • za určitých adhezních podmínek zkracuje brzdnou dráhu jedoucího vozu (například při náledí).

Kontrola správné funkce ABS:

  • ověřuje se prudkým brzděním na volné silnici, bez jedoucích vozidel za automobilem,
  • při brzdění nesmí dojít k zablokování žádného kola (ani při zhoršených adhezních podmínkách na vozovce),
  • řidič musí cítit jemné pulzování brzdového pedálu,
  • další ověření správné funkce je pomocí kontrolní svítilny na přístrojové desce (smí krátce zasvítit jen při nastartování motoru; pokud se rozsvítí během jízdy, znamená to poruchu ABS, ale brzdy vozidla budou fungovat s normální účinností).

18. Popište nejčastější projevy nesprávné geometrie řídicí nápravy vozidla.

Nesprávná geometrie řídicí nápravy vozidla je vážná závada.

Znamená:

  • nesprávnou sbíhavost kol,
  • odklon kola,
  • příčný záklon rejdového čepu.

Způsobuje ji:

  • havárie vozidla,
  • prudké najetí předního kola na obrubník,
  • opotřebení dílů řízení a přední nápravy,
  • špatné nastavení geometrie po opravě vozidla,
  • nesprávně nahuštěné pneumatiky,
  • rozdílný typ pneumatik na řídicí nápravě,
  • vadné tlumiče pérování,
  • nevyváženost kol,
  • deformace ráfků kol.

Projevy:

  • táhnutí vozidla na jednu stranu,
  • neklidné chování vozidla při přímé jízdě (vozidlo při jízdě plave),
  • nepřesné vedení vozidla v zatáčce,
  • zvýšená náchylnost vozidla ke smyku na mokré či zasněžené vozovce,
  • vyšší spotřeba paliva,
  • vyšší opotřebení předních pneumatik,
  • zvýšení jízdních odporů.

19. Popište postup při ošetřování akumulátoru a faktory ovlivňující jeho životnost.

Akumulátor je zásobník elektrické energie, obvykle šestičlánkový (v osobních automobilech), s olověnými deskami, které jsou umístěné ve zředěném roztoku kyseliny sírové, s provozním napětím 12 voltů.

Na akumulátoru se kontroluje:

  • čistota, těsnost a spolehlivé upevnění akumulátoru,
  • čistota, elektrická průchodnost a dotažení svorek elektrických kabelů na vývodech akumulátoru,
  • výše hladiny elektrolytu a jeho správná hustota (při kontrole se používá hustoměr pro akumulátory), přičemž elektrolyt se doplňuje jen destilovanou vodou,
  • v odborné dílně si řidič nechá zkontrolovat stav nabití akumulátoru, velikost dobíjejícího proudu z alternátoru, případně mu tam baterii dobijí na plnou kapacitu.

Faktory ovlivňující životnost akumulátoru:

  • pravidelné doplňování elektrolytu (pokud není bezúdržbový),
  • dobíjení akumulátoru,
  • ochrana před nárazy, působením nadměrného tepla, vibracemi,
  • dokonalé elektrické uzemnění,
  • bezvadný stav ostatních elektrických spotřebičů.

Průměrná životnost baterie bývá 3 až 5 let. V zimním období je vhodné omezit časté starty studeného motoru a jízdy na krátké vzdálenosti po městě – tehdy se akumulátor nestačí plně dobíjet.

20. Popište funkci pojistek v elektrické soustavě vozidla a jejich umístění

Funkce pojistek:

  • jistí a ochraňují elektrické spotřebiče před nadměrným proudem a zkratem,
  • zamezují vybití akumulátoru, případně požáru vozidla.

Svou funkci zajišťují tím, že obsahují tavný drátek, který se přepálí při přetížení elektrického obvodu, jištěného konkrétní pojistkou. Průměr tohoto drátku určuje velikost elektrického proudu v ampérech, který může procházet pojistkou, aniž dojde k přepálení pojistky.

Poškozenou pojistku je nutno nahradit novou o stejné hodnotě dle vyznačených údajů na pojistce.

Pojistky bývají umístěné v pojistkovém panelu, který se nachází obvykle pod přístrojovou deskou. Vyhláška stanovuje, že náhradní pojistky jsou součástí povinné výbavy vozidla.

21. Popište, jakým způsobem se provádí výměna žárovek vnějšího osvětlení vozidla.

Obecný postup určený pro osobní vozy (různé typy vozidel mohou vyžadovat mírně odlišný způsob, postupujte proto vždy podle návodu konkrétního vozu):

  • vypnout přívod elektrického proudu k vyměňované žárovce,
  • u světlometů povolit uzávěr plastového krytu,
  • z patice žárovky stáhnout konektor s přívodními kabely,
  • uvolnit žárovku stlačením nebo pootočením drátěné pojistky, ale po celou dobu výměny se nedotýkat prsty baňky žárovky,
  • vyměnit za žárovku stejného typu,
  • obráceným postupem vše smontovat dohromady.

22. Vysvětlete symboly kontrolek a ovladačů na přístrojové desce (volantu vozidla)

Kontrolky:

  • signalizují správnou funkci nebo poruchu určité části vozidla,
  • vzájemně se odlišují pomocí symbolů a barvy světla.
Kontrolky (kontrolní světla)

23. Popište postup při připojení tažného lana

Náležitosti tažného lana:

  • dostatečná nosnost s ohledem na hmotnost taženého vozidla,
  • dostatečné délka, aby mezi tažným a taženým vozidlem vznikla vzdálenost v rozmezí 2,6 až 6 metrů,
  • musí být nepoškozené,
  • musí být uprostřed označené červeným štítkem nejméně o velikosti 30 x 30 cm.

Lano se nesmí upevňovat na táhla řízení, tlumiče pérování nebo pohyblivé díly přední nápravy.

Lano se musí upevňovat jen na místa k tomu určená, zpravidla závěsná oka.

Postup připojení obyčejného lana s rovnými konci:

  • provléknout oba konce závěsnými oky na tažném i taženém vozidle,
  • konce zajistit nejlépe lodním uzlem, protože se dá i po delší době snadno povolit.

Postup připojení tažného lana opatřeného smyčkou na obou koncích:

  • u tažného vozidla provléknout jeden konec lana závěsným okem,
  • poté lano provléknout smyčkou a utáhnout,
  • u taženého vozidla spojit smyčku na druhém konci lana s tažným okem vozidla pomocí karabiny,
  • případně postupovat stejně jako u lana s volným koncem – na konci lana uvázat lodní uzel.

Další možnost zajištění konce lana se smyčkou u taženého vozíku:

  • provléknout lano smyčkou,
  • zajistit ho speciální cívkou z plastu (bývá součástí některých tažných lan) nebo obyčejným stranovým klíčem z výbavy vozu.

24. Popište postup při připojování přívěsu (odnímatelného závěsného zařízení)

Nejprve upevnit na vozidlo vnější díl závěsného zařízení s koulí ISO 50,

  • nacouvat s vozidlem do vzdálenosti asi 30 cm od konce oje přívěsu (měl by být zabrzděný, případně jištěný klíny),
  • nasunout třmen oje přívěsu na závěsné zařízení (kouli) vozidla,
  • přesvědčit se o spolehlivém zajištění spojení,
  • pojistné ocelové lanko nebo řetízek na oji přívěsu provléknout spirálou na zádi tažného vozidla, případně zajistit přívěs proti samovolnému rozpojení během jízdy jiným vhodným způsobem,
  • zasunout zástrčku elektrického kabelu přívěsu do zásuvky na vozidle,
  • zkontrolovat správnou činnost směrových světel a vnějšího osvětlení přívěsu,
  • odbrzdit přívěs,
  • sklopit nebo zašroubovat výškovou podpěru (pokud je u přívěsu použita),
  • uschovat klíny, pokud byly použity k zajištění kol.

25. Vyjmenujte povinné vybavení vozidla (pro skupinu B, B+E, B1)

  • Přenosný výstražný trojúhelník.
  • Lékárnička s vybavením odpovídajícím danému typu vozidla.
  • Oděvní doplněk (vesta) s označením z retroreflexivního materiálu.
  • Příruční zvedák na výměnu kol. *
  • Klíč na matice nebo šrouby kol. *
  • Náhradní kolo (rezerva) nebo souprava pro bezdemontážní opravu pneumatik. *

* Někteří řidiči nemusí vozit příruční zvedák, klíč na matice kol a náhradní kolo. Jedná se o řidiče, kteří:

  • mají sjednanou asistenční službu pro výměnu pneumatiky po celé České republice,
  • mají vůz vybavený pneumatikami zvláštní konstrukce umožňující nouzové dojetí s indikací defektu,
  • mají sadu pro „bezdemontážní“ opravu defektu (bez sundání kola z auta) a kompresor pro nafouknutí kola.
Zadejte hodnoceníOdeslat hodnoceníHodnocení odesláno
Počet hodnocení174Průměrné hodnocení4.4
Přidejte se k nám na sociálních sítích a neuteče Vám žádná novinka

Partner kapitoly

Asociace autoškol ČR